O mně:
Studuji v Ostravě strojírenství a vše, co se týká techniky, mě velice zajímá. Od jednoduchého mechanismu kliky na dveřích až po motor auta.
Rád cestuji a ve volném čase se věnuji kreativní tvorbě ze dřeva, hudbě (poslech, skládání, kytara-samouk) a čtení knih o seberozvoji. Také nesmím opomenout svou největší zálibu a to je jízda auty. Ano, ty ocelové krásky s tepajícím srdcem jsou veliký kus mojí osobnosti. Stejně jako tvorba ze dřeva. Protože když tvořím, vkládám kus sebe do výrobku. Nikdy nevím, co na soustruhu vznikne.
Upnu kus, jezdím po něm nožem a tvary se objevují samy. Nědělám žádné umělecké sošky s kupou výmolů, aby si to někdo nevyložil špatně. Jednou vznikne věž, podruhé postavička (zvířátko) složená z hromady dílků, které dají v kuse dohromady stojánek na pastelky, solničku, svícny,... Vize se tvoří za pochodu a nechávám jí volný průběh. Mám strach z výzev, ale nebojím se jim postavit. Vtip je v tom, že i když konečný výsledek neočekávám, tak dílky celé skládačky bez přeměřování do sebe pasují, to na tvorbě miluji nejvíce. Tvořím a sám nevím výsledek a po celou dobu práce se udržuji v napětí.
Snažím se dětem předat kus sebe a výsledek nevidím hned. Je to dlouhý proces, jako u tvorby popsané výše, ale velmi napínavý. Na konci se ukáže, jestli si děti něco odnesly. Z rodiny jsem nejstarší a mám spoustu bratránků a sestřenek, které jsou na každé návštěvě závislé na mé představivosti, zábavě. Hrajeme nejen karty, ale také stavíme hrady z kostek , závodíme s autíčky z merkuru, improvizujeme... Velmi často a kolektivně vytváříme nové způsoby zábavy, aby se zabavili i nejmenší. Od kreslení, hrátky s papíry a provázky přes divokou honbu za sladkým pokladem ukrytým na zahradě...
